Kovárna - Konzervace
- Průzkum a konzervace železného meče s fixací korozních produktů a organických fragmentů (2015, magisterská práce)
- Meč, jehož konzervace je předmětem této diplomové práce, byl nalezen na pohřebišti z období stěhování národů u Kyjova na Moravě v hrobě č. 881 a byl vyzvednut technikou „in situ“ i s okolní zeminou. Na povrchu čepele se zachovala řada organických zbytků pochvy, jmenovitě petrifikovaná kožešina a zbytky dřeva, které bylo druhově zařazeno jako olše. Radiografickým průzkumem bylo odhaleno zdobení čepele technikou damaskování, což bylo potvrzeno i metalografickým průzkumem. Hlavice byla vyrobena z bronzu ozdobeného stříbrnou tauzií. Meč byl uložen do hrobu někdy v průběhu 6. stol. n. l. Konzervátorský zásah začal napuštěním předmětu taveninou cyklododekanu pro celkové zpevnění a pokračoval mechanickým čištěním. Z čepele byly odebrány dva vzorky pro metalografický a stratigrafický průzkum. Po odstranění zbytků cyklododekanu byl očištěný meč desalinován opakovaným louhováním v demineralizované vodě. Potom byl předmět vysušen za laboratorní teploty a sníženého tlaku ve vakuové komoře. Hlavice byla stabilizována roztokem benzotriazolu, zlomené části meče byly slepeny. Jako závěrečná povrchová úprava byl použit nátěr lakem s vrchní vrstvou mikrokrystalického vosku. Pro značnou křehkost předmětu byl tento upevněn do speciální hliníkové zpevňovací konstrukce zvlášť pro tento účel vyrobené. Posledním krokem diplomové práce byla výroba repliky kyjovského meče původními technologiemi na základě všech zjištěných informaci.
- stránka magisterské práce (PDF, zrcadlo) vyšlo upraveno a doplněno jako monografie Langobardský meč ISBN 978-80-87896-36-5, Brno 2016.
- Rekonzervace železného tesáku (2012, bakalářská práce)
- Tématem této bakalářské práce je rekonzervace honosného železného tesáku z Muzea Vysočiny Jihlava, inventární číslo Ji-Fs 47321. Text je uspořádán do dvou kapitol, z nichž první obsahuje teoretickou část. Druhá, praktická část, pak popisuje průzkum a konzervátorský zásah. O nálezu a předchozí konzervaci předmětu se nedochovaly žádné zprávy. Tesák lze datovat do konce 15. století, má zlomenou čepel a zdobenou rukojeť tvořenou prolamovaným záštitným trnem, stejně zdobenými upevňovacími nýty, žlutým kovem tauzovaným záštitným kováním a hlavicí. Průzkum povrchových vrstev předmětu prokázal stabilizaci povrchu tanátem a pokrytí neznámým organickým lakem. Metalografický výzkum dokázal, že čepel je ocelová s vevařeným železným jádrem a byla při předchozí konzervaci ohřáta na teplotu 700-800 ºC. Žlutý kov, použitý k tauzii, byl SEM elektronovým mikroskopem určen jako mosaz. Při zásahu byla nejprve acetonem sejmuta vrstva původního laku, poté byl předmět vystaven na 280 hodin zkoušce stability korozních vrstev v klimatizační komoře. Po potvrzení jejich stability byl povrch tesáku konzervován roztokem tanátu a pokryt vrstvou laku Paraloid B 44 a konzervátorským voskem Revax. Bylo doporučeno předmět dále uchovávat při teplotě 18-20 ºC a relativní vlhkosti nejlépe do 40%, maximálně do 55 %.
- stránka bakalářské práce (PDF, zrcadlo)
autor: Patrick Bárta (templ@templ.net)