Texty - Replika velkomoravského meče z Uherského Hradiště
Meč - symbol moci, práva i mužství byl v našich časných dějinách poměrně vzácnou zbraní. Jeho výroba byla vždy náročná a proto drahá. Není tedy divu, že se na celém území Čech a Moravy našlo pouze několik desítek mečů z období Velkomoravského, tj. z 9. století. Nejhonosnější z nich byl nalezen v šedesátých letech ve Starém městě u Uherského Hradiště. Jako jeden z mála Velkomoravských mečů má zdobenou rukojeť a patří mezi nemnohé kusy s damaskovou čepelí, jak prokázal metalografický výzkum. Rozhodli jsme se po dohodě s vedením Moravského muzea vyrobit jeho přesnou repliku, a to při příležitosti výstavy "Byzantská říše a Velká Morava", která se koná v říjnu 1997 v řecké Soluni. Naše rozhodnutí padlo na tento kus nejen z tohoto důvodu, že jde o nejhonosnější staromoravský meč, ale také proto, že patří k nejlépe vědecky prozkoumaným. Zbraň byla nalezena v hrobě 223/51 spolu s honosnými nákončími opasku, ostruhami a sekerou. Podle archeologů se jedná o meč typu "H" Petersenova třídění, či spíše o jeho předchůdce. Nález má přesnou analogii nálezu na pohřebišti u chorvatské vesnice Dju Rdevacu. Podobnost výzdoby rukojeti i kování opasku vede k hypotéze, že velmož pohřbený v Uherském Hradišti měl nějakou vazbu k tehdy rodícímu se Chorvatskému státu. Co se datování týče, byl meč zřejmě vyroben v poslední čtvrtině 8. stol. a do pohřební výbavy se dostal někdy brzy po roce 800. Jedná se tedy spíše o zbraň předvelkomoravskou. Jak již bylo řečeno, byl meč z hrobu 223/51 na Starém městě první důkladně prozkoumaným mečem z tohoto období.
Metalografická analýza, kterou provedl doc. Ustohal, prokázala překvapivě damaskovou čepel. Byla to první čepel, u níž byl damask bezpečně prokázán. Dnes již máme, takových mečů více, např. dva kusy z Pohanska u Břeclavi. Čepel je tvořena ze dvou damaskových panelů, tvořících dohromady vzor tvaru "V". Při důkladném ohledání jsme si všimli, že kresba není všude stejná, ale že se mění od trnu ke hrotu. Jde zřejmě o záměr kováře učinit ji zajímavější. Proměnlivost je určena různým stupněm obroušení základní zkroucené damaskové tyče. Damaskové panely jsou tvořeny devíti vrstvami a to pěti uhlíkatými a čtyřmi bezuhlíkatými. Každá z devíti vrstev je ještě svařena z několika částí, což nepřekvapuje, neboť materiálem je plátované svářkové železo. Ostří je víceméně monolitní.
Výroba repliky začala svařením "paketu", skládajícím se z pěti vysokouhlíkových a čtyř nízkouhlíkových pásů, z nichž každý byl tvořen čtyřmi vrstvami. Celkem měl paket tedy 36 vrstev. Po důkladném svaření byl rozkován do dlouhé tyče a poté rozseknut na dva stejné kusy. Ty byly zkrouceny jeden doprava a druhý doleva. Poté byly na několika místech opilovány pilníkem, aby vznikla proměnlivá kresba, jak již bylo zmíněno.
Na toto damaskové jádro bylo navařeno z obou stran ostří z vysokouhlíkové oceli. Následně byl vykován finální tvar a čepel byla škrábána ručním struhem a opilována. Poté přišla chvíle tepelného zpracování. To je podle metalografického rozboru velice zvláštní. Rozbor prokázal izotermické kalení do mírně působící kalící látky, nejspíše do oleje, následné mírné popouštění. Jde o zpracování na svou dobu neobvyklé, neboť většina ve světě zkoumaných damaskových mečů byla kalena do vody, jak prokázala přítomnost nartenzitu v ostří. Bainitická struktura našeho meče je zcela ojedinělá a jí tvořené ostří je sice měkčí, ale také méně křehké. V každém případě je však kalení čepelí do oleje ve své době ojedinělé a nutí nás se u tohoto kusu zamyslet nad jeho proveniencí. Po zakalení byla čepel vybroušena na pískovém brusu a vyleštěna.
Konstrukci rukojeti odhalil rentgenový snímek provedený ing. Kuklou na VUT Brno. Přinesl opět překvapení co se týče konstrukce hlavice. Je patrný rozdíl mezi meči západní Evropy a mečem naším. Jeho řešení je výrobně jednodušší a primitivnější. Zatím co u západních mečů drží trojúhelníková hlavice na dvou tenkých nýtcích, je hlavice meče staromoravského skrz naskrz probita a ukončena hlavou roznýtovaného trnu. Západní způsob, vycházející z tradice, byl na výrobu v podmínkách 8-9. stol. mnohem náročnější. Otvory na nýtky museli být vyvrtány primitivním švidříkem, přičemž už jen výroba dobrého vrtáku do kovu byla pro kováře jistě heroický výkonem. Naproti tomu náš meč měl hlavici probitou, což je z kovářského hlediska jednodušší. Nepřesný otvor byl potom dopilován pilníkem. Opět zde vidíme odlišnost od soudobých mečů vyrobených na Západě.
Námi vykutá záštita a hlavice byla nejdříve opilována a vyhlazena, a poté důkladně spasována s čepelí. Vyrobili jsme též rukojeť z bukového dřeva a pochvu ze dřeva olšového. Ta byla ještě potažena telecí kůží a opletena koženým řemínkem podle dobových vyobrazení. Naposledy jsme přistoupily ke zdobení. Originální meč je zdoben vedle sebe těsně zatepanými drátky žlutého kovu a šířce asi 0,4 mm. Spektrální analýza prokázala jako materiál překvapivě mosaz (84 % Cu, 14% Zn). Po důkladném studiu předlohy jsme se tedy pustili do taušírování rukojeti. Tato práce byla velice úmorná a náročná na přesnost. Samotná mosaz se totiž oproti čistým kovům (zlato, stříbro, měď) zatepává velice obtížně. Po dokončení tausie byla celá rukojeť napatinována teplem, čímž železo ztmavlo a tím ještě více vystoupila žluť mosazi.
Jako poslední práce před závěrečným snýtováním bylo provedeno leptání čepele. Předpokládá se, že leptání bylo prováděno dostupnými organickými kyselinami. My jsme zvolili ocet, a protože jde o kyselinu slabou, trvalo leptání několik dní. Po vyleptání byl celek sesazen a snýtován.
Až donedávna se předpokládalo, že všechny lepší meče, především pak svářkové damasky, byla na Velkou Moravu dovezeny z Francké říše. O čilém zbrojním obchodu svědčí četné zákazy vývozu zbraní a zbroje, vyhlašované franckými panovníky. Námi zkoumaný a rekonstruovaný meč však naznačuje něco jiného. Odlišnost technického řešení meče ze Starého Města ukazuje na to, že byl spíše zhotoven ve slovanském prostředí podle tehdy známých vzorů. Mečíř a kovotepec, kteří meč vyrobili, patřili prokazatelně k mistrům svého oboru a byli jistě na podobné řemeslné úrovni, jako jejich germánští kolegové. Výroba čepelí technologií svářkového damasku patří totiž k vrcholům kovářské umělecko - řemeslné práce vyžadující vysokou kvalifikaci a udivující zručnost. Nezbývá tedy, než se sklonit před umem našich předků, kteří dokázali ve svých primitivních podmínkách vyrobit tuto krásnou i strašnou zbraň.
Není divu, že staří Moravané vyzbrojeni těmito zbraněmi, dokázali tolikrát odolat přesile nepřátel a uhájit si svobodu. Meč však nebyl v dávných dobách pouze vražedným nástrojem, ale spíše symbolem práva, spravedlnosti a ochrany před zlem. Proto byla mečům, sídlům kouzelné moci, již od nepaměti vzdávána posvátná úcta a to nejen u nás, ale i všude ve světě. V Evropě o tom svědčí m.j. i středověké eposy popisující bájné meče dávných hrdinů. Vzpomeňme alespoň meč Excalibur, darovaný keltobritskému králi Artušovi jezerní pannou. Jde o vskutku krásné vyprávění, během staletí mnohokrát literárně zpracované se silným mystickým podtextem. Z této i jiných tradovaných legend vyrůstal v průběhu let ideál rytíře - šlechtice, skutečného bojovníka a ochránce slabých, jehož největším majetkem je čest, pro kterou je ochoten kdykoliv zemřít. Symbol této cti - meč je potom nástrojem pro boj se zlem a pokušením. Tento všeobecně přijatý rytířský ideál se během staletí neměnil a je i dnes pevnou součástí naší kulturně - filosofické tradice. Můžeme tedy s trochou nadsázky říct, že čest, odvaha a skromnost dnešních "rytířů", tj. lidí chovajících se rytířsky, jsou přímými duchovními potomky ocelových mečů našich dávných předků. A tím se vlastně stává rytířskost dnes stejně jako před staletími pevným základem pro duchovní vývoj nejen jedince, ale i lidstva jako celku.
Použitá literatura:
- Doc. ing. Vladislav Ustohal CSc. - Doc. Ing. Karel Stránský CSc.: Materiál a technologie výroby Velkomoravského meče z Uherského Hradiště, hrob 223/51 In: Hutnické listy č.6/1992, str. 38-43.
- Zdeněk Klanica: K Počátkům staromoravského kostrového pohřbívání In: Staroměstská výročí, Brno 1990 - sborník přízpěvků, sestavil PhDr. L. Galuška CSc.